happymaster23

Skoro přesně před dvěma měsíci jsem psal první článek na téma Já a auto. Po pěti dnech následoval zápisek druhý, kde jsem rozezleně hodnotil práci našich úředníků. Řidičák jsem však, k mému velkému údivu, nakonec dostal o pár dní dříve. V tom prvním článku jsem taky tvrdil, jak se mi bude stýskat po spojce. Ne, nestýská se mi, ani trochu. Za ty dva měsíce se  pohybuji kolem tisíce najetých kilometrů, z toho zhruba polovinu po dálnici. Troufám si tvrdit, že se řadím k dobrým řidičům, pokud pominu jeden zapomenutý blinkr při nájezdu na rychlostní komunikaci (bohužel tohle žádná autoškola netrénuje, protože jí to nic nepřikazuje), žádnou další chybu jsem neudělal.

Pokračování »

Na to, že budu moct řídit auto jsem se těšil už od mala. Moje začátky se datují až do mého útlého věku, kdy mě otec tenkrát ve své škodovce vozil na klíně, kde jsem jakože držel volant a řídil. Později jsem se na té samé polní cestě, která vede od pozemní komunikace k naší chatě, auto naučil jakž takž ovládat. Štěrk byl totiž k mým dřevěným nohám na plynu a spojce  tak dobrosrdečný, že Forman místo chcípnutí motoru pouze zahrabal, ale rozjel se. V poslední době to ovšem kvůli novému autu s automatickou převodovkou přestala být taková sranda. Když už jsem se začal bavit tím, jak rychle dokážu na prašné cestě z nějakých třiceti kilometrů v hodině zastavit, naštěstí uzrál čas a já mohl do autoškoly.

Pokračování »