Netrvalo to vůbec dlouho a máme tu díl třetí a poslední. Zde dokončím to, co jsem načal už v díle prvním, tedy zabezpečení a správu uživatelů. Nebude chybět ani pohled na kompletní vzorový příklad konfiguračního souboru. I zde platí co jsem říkal minule – pokud něčemu nerozumíte, zeptejte se v komentářích.
Ani jsem nečekal, že mi psaní půjde tak od ruky a druhý díl tu bude ještě dnes. Na tomto místě bych chtěl rozebrat nastavení sdílených adresářů a to jak pomocí nadefinování konkrétního názvu prostředku tak i pro každého linuxového uživatele do jeho domovského adresáře. Taky už vím, kolik bude mít můj seriál dílů – tento je předposlední, takže budou celkem tři.
Před nějakou dobou jsem psal článek o tom, jak nastavit Sambu a popravdě – dnes se za něj trošku stydím. Ne že by snad byl uvedený způsob nebezpečný, nýbrž je neskutečně primitivní. Avšak poslední dobou jsem přečetl hodně informací a tak si troufám sepsat takový obšírnější návod na to, jak nastavit Sambu. Ještě nevím, kolik bude mít dílů, ale chci rozebrat nedůležitější konfigurační volby, různé typy zabezpečení a taky výkon. Cílem tohoto seriálu ovšem není pokrýt všechno, ale ve velké míře pouze to, co sám používám a mám otestováno.
Stala se mi taková nepříjemná věc, nějaký dobrák mi totiž ukradl platební kartu. Ze začátku to bylo fajn, blokace i vydání nové zdarma, obzvlášť když bych ji stejně musel brzy měnit a to už by zadarmo nebylo. Ten týden se prostě přežít dal. Jenže nastaly takové nenadálé komplikace, které byly korunovány neschopností Poštovní spořitelny potažmo ČSOB – žádost o vydání nového PINu se prostě ztratila. Výsledkem je, že jsem už tři týdny bez karty a celkem mi to komplikuje život.
Asi před deseti dny jsem byl okolnostmi donucen ke kroku, který bych ještě před měsícem považoval za naprosto nemyslitelný. Daná služba může být sebevětší nesmysl a může být sebehorší, jenže když jí používají všichni, nedá se nic dělat. Takže pokud si někdo ze drahocenných čtenářů myslí, že je můj přítel, neměl by váhat – facebook.com/happymaster23.